Řekněme, že si váš zákazník zrovna pořídil zbrusu novou grafickou kartu GeForce od Nvidie, například GTX 1070, a teď k ní shání monitor vybavený funkcí G-Sync.
Když se pak podíváte, co je k mání, nespíš začnete závidět hráčům, kteří preferují konkurenční Radeony. Monitory podporující FreeSync od AMD jsou ve srovnání s monitory vybavenými funkcí G-Sync obecně levnější, nabízí je více výrobců a je u nich větší výběr.
Webový portál 144HZMonitors například uvádí seznam 20 monitorů s G-Sync oproti hned 85 monitorům s FreeSync, které jsou dostupné v různých velikostech, s různou obnovovací frekvencí a rozlišením.
Opravdu je to jen modulem?
Čím to je? Obecně se tvrdí, že proprietární modul pro G-Sync zvyšuje cenu monitoru vlivem licenčních poplatků, ale to není uspokojivá odpověď. Nvidia je jasným lídrem trhu v oblasti grafických karet a jeden by proto čekal, že pokud výrobci monitorů nabízejí monitory s FreeSync, zcela jistě udělají i jejich varianty s G-Sync a dají tak majitelům karet GeForce možnost si připlatit, budou-li chtít.
Jenže když jsem hovořil s výrobci monitorů, ukázalo se, že situace je složitější. Důvodem omezené dostupnosti funkce G-Sync je sice cena modulu, ale úplně stejný vliv na to mají i potíže s designem a vývojem.
Principem obou technologií je dynamická synchronizace obnovovací frekvence monitoru a taktu grafické karty, čímž se dosáhne hladkého obrazu. G-Sync toho dosahuje prostřednictvím proprietárního hardwarového modulu zabudovaného do každého monitoru.
FreeSync oproti tomu žádný modul nepotřebuje, neboť využívá funkci variabilní obnovovací frekvence, která je součástí standardu DisplayPort (a nově také HDMI). Znovu však připomínám, že absence modulu není jediným důvodem, proč jsou monitory s FreeSync levnější a proč je jich více.
Samostatný model se nevyplatí
Někteří výrobci říkají, že modul o Nvidie zabírá v těle monitoru dost místa. Může se zdát, že vlastně o nic nejde, jenže vytvoření samostatného designu pro konkrétní variantu monitoru může výrazně zvýšit náklady na vývoj, jak říká Minhee Kim, vedoucí marketingu PC a monitorů společnosti LG.
Kim dodává, že přístup LG je oproti tomu otevřenější a umožňuje výrobcům zabudovat technologii do svých stávajících designů, což se projeví i na ceně. Podíváme-li se na nabídku monitorů LG s FreeSync, je rozdíl více než patrný. Výrobce nabízí hned několik širokoúhlých 1080px monitorů s poměrem stran 21:9 a úhlopříčkou pod 30 palců, jejichž ceny začínají již na 279 dolarech.
Oproti tomu jediný v současnosti dostupný 1080px monitor s G-Sync nabízí Acer a jedná se o 35“ zakřivený displej. Cena? 900 dolarů.
Pojďme však dále. I kdyby výrobce na počátku nehleděl na cenu a rozhodl se investovat do výzkumu a vývoje, výsledný monitor s G-Sync bude dražší, což znamená, že se ho prodá menší množství. Jeffry Pettinga, ředitel prodeje ve společnosti Iiyama, upozorňuje, že na pokrytí nákladů na vývoj monitoru je mnohdy potřeba prodat až 100 tisíc kusů.
G-Sync výrobcům vnucuje omezení
Peníze však nejsou jediný problém. G-Sync totiž přináší i některá omezení v technické oblasti. Výrobce monitorů Eizo například vybavuje své herní produkty funkcí Smart Insight, která dynamicky upravuje jas a kontrast podle toho, v jakém herním prostředí se hráč pohybuje. Kdyby Eizo do svých monitorů zabudoval modul pro G-Sync, musel by se s touto funkcí rozloučit, protože modul nesnese „konkurenci“ při úpravě barev a dalšího nastavení.
Výrobci jsou také omezeni, pokud jde o rozhraní. Všechny monitory s G-Sync jsou vybaveny jedním DisplayPortem a některé disponují i HMDI, ovšem bez podpory variabilní frekvence. Žádný takový monitor ale nemá více než dva vstupy (a žádný nemá DVI), což znamená, že výrobce musí použít DisplayPort. To opět zvyšuje náklady na výrobu.
Jde o hodnotu, ne o náklady, tvrdí Nvidia
Tom Petersen, ředitel technického marketingu Nvidie, nic z výše uvedeného nepopírá a souhlasí s tím, že vyšší náklady na vývoj monitorů s G-Sync posunuly tato zařízení do prémiového segmentu. Podle Petersena je to však zcela v pořádku.
Nvidia zdůrazňuje některé parametry, ve kterých je G-Sync lepší než FreeSync. Technologie umí například zvládnout jakýkoliv pokles obnovovací frekvence, zatímco FreeSync dokáže fungovat jen v omezeném pásmu. Technologie od Nvidie, které se starají o podání barev nebo rozmazání obrazu při pohybu, jsou podle Petersena lepší než ty, které nabízejí výrobci monitorů.
Petersen je proto přesvědčený, že cenový rozdíl mezi monitory s jednou a druhou technologií není daný cenou modulu (která je podle jeho názoru „relativně nízká“), ale rozhodnutím výrobců. Ceny monitorů s G-Sync podle Petersena neodrážejí náklady, nýbrž hodnotu, kterou nabízejí. Komponenty podle něj nejsou to, co určuje cenu v nejvyšším segmentu.
To je možná pravda, ale podle toho, co nám řekli výrobci, je realita spíše taková, že se nevyplatí zabudovat modul od Nvidie do levnějších produktů. Není například možné sehnat 60Hz monitor s G-Sync, který by neměl rozlišení 4K, zatímco v případě FreeSync je na výběr z řady monitorů se 1440px nebo 1080px rozlišením.
Podle Petersena však Nvidia bude i nadále cílit na prémiový segment a „poskytovat prémiové herní zážitky“, byť za vyšší cenu. Petersen uvádí, že je možné, že se na trhu v budoucnu objeví levnější monitory vybavené modulem pro G-Sync, ale v tuto chvíli to pro Nvidii není cílem.
Výrobce se v dohledné době u svých grafických karet nechystá ani podporovat adaptivní vlastnosti samotného rozhraní DisplayPort, což by přineslo uhlazení obrazu i uživatelům, kteří nemají monitor s G-Sync. Vzkaz Nvidie směrem k hráčům je tedy jasný: kdo chce prémiový zážitek, musí si připlatit.
Zdroj: IDG News Service
