Úspěšně prodávat IP kamery může dnes už každý. Navíc poptávku po nich stimulují i zdánlivě nesouvisející odvětví.
Za masivní rozšiřování IP kamer do rezidenčního segmentu může zejména strmý pád jejich cen způsobený pádem cen u komponent. CCD či CMOS čipy s nízkým rozlišením díky mobilním telefonům spadly na téměř nulovou cenovou úroveň, stejně jako elektronika potřebná ke zpracování obrazu. Mobily však srazily i ceny Wi-Fi modulů, ceny modulů pro Ethernet pak byly nízko už dávno. Ale právě Ethernetové IP kamery nejsou pro rezidenční segment tak „sexy“, neboť vyžadují další aktivní síťové prvky a náročnou instalaci síťové kabeláže.
Současný trh IP kamer se tak rozpadl v zásadě na trhy dva. Jednu kategorii stále tvoří profesionální IP kamerové systémy, které slouží k ostraze objektů, umožňují přímé propojení s EZS/EPS (typicky aktivaci čidlem, sepnutí kontaktu při zaznamenání pohybu, atd.) a de facto jen nahrazují v dnešní době už naprosto nevyhovující analogové a digitální CCTV systémy. Jejich výhodou je, že nepotřebují samostatnou infrastrukturu, z jejich záznamu se dá opravdu poznat, kdo a co přesně v monitorovaném prostoru dělal (to u analogových ani digitálních kamer díky prokládání obrazu a nízkému rozlišení téměř nebylo možné) a obsahují stále ještě „pokročilé“ funkce jako je vzdálené ovládání zoomu a polohy kamery (tj. otáčení aspoň v jedné ose). V dnešní době tyto profesionální produkty také standardně nabízejí vyšší rozlišení videozáznamu, než je dřívější NTSC potažmo „počítačově“ VGA (640×480). Jejich cena však stále přesahuje hranici 10 000 Kč.
Největší rozdíly mezi profesionálními a „rezidenčními“ IP kamerami pak tvoří subsegment venkovních kamer. Zatímco ty levné pro domácnosti nabízejí v lepším případě ochranu proti vlhkosti a v tom nejlepším i vyhřívání, ty dražší profesionální často poskytnou i fyzickou odolnost. To je dáno ostatně i jejich primárním účelem – ostraha objektů, či stále častější ostraha veřejných prostranství a dohled nad dopravní infrastrukturou. Zákazníky pro profesionální IP kamery jsou tak především státní a veřejné instituce, stavební firmy, či firmy zajišťující technologie budov. Prodávají se ale přirozeně i jako součástí zabezpečovacích systémů, zejména do firem, prodejen, garáží, obchodních center, atd.
Rezidenční IP kamery však zdaleka neplní jen svoji původní bezpečnostní roli. Ostraha objektů je motivací k jejich koupi spíše pro movitější klientelu s rozsáhlejšími rodinnými domy. Jenže díky rozmachu NAS, které už dnes často podporují přímý záznam z širokého spektra IP kamer, se IP kamery začínají dostávat i do „geekovské“ komunity. Čistě jen jako další „hračka“ do domácnosti, která umožní se třeba z práce podívat, co zrovna dělá domácí mazlíček, co dělají děti anebo jestli (a s kým) už je manželka doma.
A právě děti jsou v současné době jedním z největších tahounů prodeje IP kamer. Jejich ceny totiž spadly už na tak nízkou úroveň, že jsou levnější než hloupé chůvičky, které nabízejí jen často nepříliš kvalitní přenos zvuku. IP kamera připojená k Wi-Fi přitom může fungovat i na relativně velkou vzdálenost a poskytne také obraz, který je pro „vzdálené hlídání“ dětí vůbec to nejpodstatnější. Navíc levné venkovní IP kamery stojí doslova pár stovek, takže je rodiče mohou směle využít i pro dohled nad dětmi na zahradě. Jakýkoliv záznam, vysoké rozlišení, zoomování, otáčení, atd. tu přitom nejsou až tak podstatné. Důležité je vidět hlavně postýlku a pískoviště, mít k dispozici zvuk a být schopen z těch pár fleků na obrazovce rozeznat, co přibližně dítě zrovna provádí. A právě tady, u rezidenčních kamer, se otevírá obrovský prostor pro resellery, kteří chtějí pouze rozšířit své prodejní možnosti a o nic se nestarat. V případě profesionálních IP kamer jsou totiž zákazníci podstatně náročnější.
Autor je nezávislým konzultantem a publicistou. Zajímá se především o moderní (nano)technologie a management.
