Analytická společnost Gartner tvrdí, že „internet věcí“ bude do roku 2020 zahrnovat 26 miliard připojených zařízení. Možná. Ale připojených k čemu? A jak? Je tu pár věcí, které bychom si o tomto fenoménu měli vyjasnit.
Především jde o to, že žádný „internet věcí“ nebude. Toto označení se používá pro souhrnný popis zařízení připojených k internetu a komunikujících bez lidského zásahu.
Pokud si například čtete tenhle článek, používáte „normální“ internet. Jste člověk, který komunikuje s jiným člověkem (v tomto případě s mou maličkostí), k čemuž nám pomohli další lidé (redaktoři, webdesigneři, inženýři a další). Internet tvoří lidé a počítače, jejichž hlavním posláním je pomoci těmto lidem komunikovat.
Povídal si stroj se strojem...
Tak zvaný internet věcí se liší především tím, že v jeho případě lidský prvek chybí. Představme si, že jsme se posunuli o deset let do budoucnosti, tedy do doby, kdy už má být internet věcí rozvinutý. Právě jste si domů přinesli „chytrý topinkovač“, který disponuje připojením k internetu. Zapojíte ho do elektřiny, topinkovač se spustí, vyhledá vaši domácí Wi-Fi síť a vyšle dotaz všem ostatním zařízením, která jsou registrovaná na vaše jméno.
Tento dotaz přijde vašemu budíku, vašemu chytrému zubnímu kartáčku, televizi, telefonům, tabletům, počítačů, chytrým brýlím, chytrému detektoru kouře, centrále vaší chytré domácnosti, chytré lednici, chytré pračce, dokonce i chytré kočičí bedničce. Tato zařízení se topinkovači jedno po druhém představí a sdělí mu svůj účel, topinkovač se zase představí jim.
Od této chvíle je topinkovač schopný posílat a přijímat zprávy ostatním zařízením. Ráno k vám třeba přijdou přátelé na snídani a vy jim uděláte topinky. V kuchyni vzroste teplota a vznikne trocha kouře, což neujde chytrému detektoru kouře. Ten se ale ihned nespustí a místo toho pošle dotaz ostatním zařízením.
Přeloženo do lidské řeči to bude znít přibližně takhle: „Vy někdo topíte a kouříte?“
A topinkovač odpoví přibližně takto: „Jo, to jsem já. Nic nehoří, netřeba se plašit.“
Požární poplach je odvolán, a to na základě komunikace bez jakéhokoliv lidského zásahu. Je to jen jeden z mnoha příkladů spotřebitelského „internetu věcí“ (přičemž zde samozřejmě bude i jeho masivní nasazení v průmyslu a dalších oblastech).
Iluze kompatibility
„Internet věcí“ je špatný název už jenom proto, že „věci“ žádný svůj vlastní internet nemají. Používají ten normální. „Věci připojené k internetu“ by bylo lepší, „věci, které komunikují s jinými věcmi bez lidského zásahu“ by bylo ještě lepší.
Dalším důvodem, proč jde o nevhodný termín, je skutečnost, že zařízení se mohou navzájem propojovat i jiným způsobem (P2P, LAN a další) než přes internet. Schopnost připojení k internetu tedy není nutnou podmínkou pro zařazení zařízení do kategorie „internetu věcí“.
A pak je tu ještě jeden (fatální) problém. Termín „internet věcí“ naznačuje přítomnost kompatibility a univerzálnosti komunikačních standardů, k níž ovšem nemusí nikdy dojít.
Základní standardy, na kterých stojí internet, byly vyvinuty dříve, než se na scéně objevily mocné velké společnosti. Jinými slovy, než stačili velcí hráči začít rozhazovat miliardy dolarů, aby prosadili svou, standardy jako TCP/IP se staly univerzálními.
To je ovšem něco, co u internetu věcí rozhodně neplatí. Celý fenomén má původ v komerčním prostředí silných společností se vzájemně se vylučujícími představami, jak má celé odvětví vypadat.
Článek pokračuje na další straně
Problém dálkových ovladačů
Bývalý manažer Applu Jean-Louis Gassée tuto situaci nazývá „změtí dálkových ovládání“. Odkazuje tím na nepříjemnou zkušenost, kterou zná každý majitel televize – na změť nejrůznějších dálkových ovládání, která nelze programovat, nejsou kompatibilní a neustále si je pleteme.
Ačkoliv se výrobci snažili přijít s řadou plánů, produktů a standardů, které měly vést k univerzálními ovladači, nic z toho nevyšlo. Pokud ale neumíme vymyslet tak jednoduchou věc, jako je univerzální dálkové ovládání, které by bylo kompatibilní se třemi různými spotřebiči, jak máme dokázat aby spolu umělo komunikovat a spolupracovat 26 miliard „věcí“?
Gassée upozorňuje na očividně pravdivou skutečnost: sen o „internetu věcí“ se nikdy nesplní bez univerzálních standardů vzájemnou identifikaci a komunikaci mezi jednotlivými zařízeními.
Třikrát Wolfram
Je tu jeden projekt, který v tomto ohledu vypadá slibně, alespoň na první pohled. Geniální matematik Stephen Wolfram nedávno představil iniciativu zvanou Connected Devices Project. Jeho vize je taková, že se každé zařízení v rámci internetu věcí zanese do detailní databáze, která by obsahovala informace o to, co to které zařízení je, co dělá a jak to dělá.
Wolfram však jde ještě dál - datové výstupy ze všech připojených zařízení by byly zaneseny do rozhraní Wolfram Data Framework, nahrány na Wolfram Cloud a vizualizovány a analyzovány v programovacím jazyce Wolfram Language.
Wolfram, Wolfram a Wolfram.
Stephen Wolfram je vynikající vědec a tohle všechno by bezpochyby zvládnul. Jeho úmysly jsou navíc čisté. Zároveň však jde o první salvu v nadcházející přestřelce - přišel první člověk, který řekl: „Hele, uděláme internet věci po mém!"
Logicky se teď ozvou další géniové nebo organizace, kteří zvolají: „Ne, uděláme to po našem!" A tak dále...
Pokud se nedohodnou...
Na scéně se již objevila jiná organizace se svou vlastní vizí toho, jak dosáhnout univerzálního systému, jakéhosi DNS pro internet věcí. Stejně jako má každá webová stránka své unikátní a všeobecně přijímané jméno - například computerworld.com, abychom nechodili daleko - tak by i každé zařízení v rámci internetu věcí získalo po registraci svůj vlastní unikátní identifikátor.
Tato služba se nazývá The Wireless Registry a je již v provozu. První registrace je zdarma, další bude stát 4,99 dolaru ročně. Hmmm. Při 26 miliardách „věcí" a poplatku 4,99 dolaru by si The Wireless Registry přišlo na 130 miliard dolarů. Ročně!
Opravdu si myslíte, že by byli ostatní hráči ochotni přepustit tak velký trh nějakému bezejmennému startupu? Ne, zcela určitě se vynoří další organizace a budou se snažit prosadit své vlastní, vzájemně téměř určitě nekompatibilní systémy pro registraci zařízení.
Obávám se, že tak zvaný „internet věcí" bude zaplaven celou řadou vzájemně nekompatibilních a soupeřících standardů, protokolů a systémů pro konektivitu. Čím více jich bude, tím méně to bude připomínat současný internet a naopak se to bude blížit Gasséeho změti dálkových ovladačů.
Tyto rozpory povedou k rozkolům uvnitř i vně odvětví. Neshodnou se ani státy a regiony. USA se pokusí ovládnout globální systém, ale americké modely budou zbytkem světa odmítány kvůli obavě z NSA.
Čína si vytvoří vlastní standardy tak, aby si udržela kontrolu, Evropská unie ureguluje jakékoliv standardy k smrti a zarazí tak veškeré inovace.
Google utratí miliardy dolarů, aby prosadil svou vlastní vizi. Apple ji kategoricky odmítne.
Tohle vše se stane, pokud nedojde k nějakému zásadnímu obratu a organizace se nezačnou chovat jinak než dnes. Zůstane-li vše při starém, žádný „internet věcí" nebude. Bude tu je spousta věcí připojených k internetu, ale ne nutně k sobě navzájem.
A to je škoda - skutečný „internet věcí" by byl úžasný.
Autor je sloupkař serveru ComputerWorld.com.
Zdroj: IDG News Service