Oproti standardním inkoustovým tiskárnám totiž nabízely podstatně kvalitnější tisk a navíc podporovaly fotografický papír. Co ale s nimi v době extrémně levných barevných laserových tiskáren a v době nástupu tiskáren na tuhý inkoust (vosk)?
Stejně jako před lety, tak i v současné době existují v zásadě tři typy fototiskáren – sublimační určené obvykle na formát 10×15 cm, klasické inkoustové pro formát A4 (event. A3) doplněné vyšším rozlišením, vyšší cenou a často také displejem a konečně velkoformátové inkoustové tiskárny určené pro profesionální studia. Poměrně podstatný rozdíl je však v tom, jak se těmto tiskárnám daří nyní, tedy aspoň v poměru k celkovému počtu prodávaných tiskáren.
Nákup sublimační tiskárny dedikované čistě pro tisk fotografií je i přes radikální pokles jejich cen, pro většinu domácností při nejmenším nerentabilní. V době, kdy i amatéři často disponují fotografickým vybavením v řádu desítek a někdy i stovek tisíc korun je to však poněkud zarážející. Klíčový problém totiž spočívá v tom, že tyto tiskárny prodávají spíš IT reselleři než prodejci fototechniky. Nabídnout podobnou tiskárnu v setu s tělem digitální zrcadlovky a slušnějšího objektivu by přitom právě pro prodejce fototechniky mohl být zajímavý krok, jak se odlišit od konkurence.
Multifunkce táhnou
Inkoustové fototiskárny formátu A4 jsou v dnešní době de facto technickým přežitkem. V době, kdy prim hraje slovo multifunkce se tyto často poněkud předražené tiskárny s drahým tiskem dostávají na hranici barevných laserových tiskáren, což je takřka absurdní. Snažit se hledat pro tento segment fototiskáren zákazníky je pro resellera celkem zbytečné. V případě modelů cenově srovnatelných s běžnou inkoustovou tiskárnou je prodej poměrně snadný a „fotografická kvalita“ může fungovat jako silný argument. U dražších modelů je však pro formát A4 prodej problematický a atraktivní mohou zůstat spíše tiskárny formátu A3, které navíc často nabízejí tisk s nulovými okraji, což může být zajímavá funkce například pro některé firmy.
Poslední kategorie – velkoformátových fototiskáren – je naopak vcelku snadno prodejná. Problém však spočívá ve velikosti trhu. Provoz fototiskáren je pro fotolaby vcelku nerentabilní a pro tiskárny je inkoustový tisk příliš drahý, pomalý a nekvalitní. I tak se dá ale stále cílit na DTP studia a dokonce i na CAD/CAM/CAE studia, neboť rozlišení těchto fototiskáren umožňuje v dnešní době i velkoformátový tisk technických výkresů. Navíc právě CAD/CAM/CAE studia často pracují s velkoformátovými tisky barevných 3D vizualizací, které jsou pro klienty ať již v oblasti architektury nebo průmyslu stále atraktivnější.
Fototiskárny ve fotolabech?
Podtrženo a sečteno – fototiskárny mají stále smysl. Idylické představy o masivním tisku fotografií z dovolené, které panovaly koncem minulého století, když přicházely na trh, jsou však v dnešní době nesmyslné. Fototiskárny jsou určeny především pro profesionální a firemní využití, protože jejich provoz je velmi drahý. Maloformátové termosublimační tiskárny by pak jako jediné mohlo mít smysl tlačit do rezidenčního segmentu, ale spíše tam, kde jsou peníze – tedy u prodeje profesionálních zrcadlovek, které se velice dobře etablují v domácnostech českých zbohatlíků a nejen v nich.
