Microsoft v říjnu vypustil novou verzi Windows Server 2016, která obsahuje velké množství inovací. Zásadní vylepšení by se dala shrnout do tří oblastí. Tou první je ochrana dat a informací, což do značné míry souvisí se samotnou ochranou podnikání.
Druhou sférou vylepšení je virtualizace a s ní lepší využití investic organizací do existujícího nebo nového hardwaru, na kterém Windows Server běží. Microsoft očekává, že se tím také zvýší produktivita administrátorů, respektive technických zaměstnanců, kteří se o OS a infrastrukturu starají.
Třetí oblastí je schopnost propojit vlastní IT, na kterém běží Windows Server a jeho infrastruktura, s cloudovými službami Microsoft Azure. Slovy Dalibora Kačmáře jde o „vytvoření hybridního prostředí, které umožňuje spouštět aplikace tam, kde se to nejlépe hodí“.
Větší zabezpečení
Součástí Windows Serveru 2016 je známý antimalwarový produkt Windows Defender, který ale není jedinou novou složkou ochrany infrastruktury a dat. „Stejně jako je potřeba se chránit před vznikajícími sofistikovanějšími útoky, je nutné chránit infrastrukturu i před sebou samými. Aby ti, kteří vládnou IT, nezneužili svá privilegia. Zde jsme se naučili hodně ze svého veřejného cloudu,“ říká Dalibor Kačmář a dodává, že dnes je snadné „ukrást“ operační systém přenesením virtuálního serveru nebo disků jinam.
Zabránit tomu pomáhají technologie zabudované v novém Windows Serveru – jde o Schielded Virtual Machines nebo Secure Boot, který dokáže zastavit modifikaci samotného bootovacího procesu takovým útokem.
Lepší efektivita
Když Microsoft s novou verzí Windows Serveru mluví o lepší efektivitě a produktivitě, myslí tím zejména novinky ve virtualizaci. S každou verzí Windows Serveru se zlepšují schopnosti virtualizace, potažmo využití hardwaru, na kterém běží.
Novinkou verze 2016 je podpora kontejnerů, což navazuje na inovace Microsoftu zejména ze světa cloudových služeb. Kontejnerizace je technologie, která vznikla ve světě open source, jejž Microsoft dnes také podporuje.
„Kontejner si můžete představit jako samotnou virtualizaci, avšak na úrovni aplikací, ne hardwaru. Tím pádem jsme schopní lépe využívat samotný hardware a v případě, že potřebujeme přesunout aplikaci mezi fyzickými servery nebo do cloudu, je to s využitím kontejneru velmi rychlé a snadné,“ vysvětluje Kačmář.
Vylepšen byl také proces a role, která slouží pro spuštění vzdáleného desktopu. „I když to není nic nového, dnes to nabývá na daleko větším významu z toho důvodu, že máme řadu různých klientských operačních systémů běžících na různých zařízeních,“ dodává Kačmář. Jako příklad dává možnost zprovoznit uživateli Windows aplikaci typu účetnictví pomocí vzdáleného desktopu na všech platformách včetně těch od Applu či Googlu.
Hybridní svět
Velkým tématem nové verze je spojení serveru s veřejnou cloudovou infrastrukturou – službami Azure. „Windows Server 2016 je možné propojit s cloudem na řadě logických úrovní. Základem je vytvoření jednotné identity, tedy aby uživatel, který je ve firmě zavedený v Active Directory, měl stejnou identitu i v připojeném cloudu,“ říká Dalibor Kačmář s odkazem na provázání s Azure Active Directory – službou pro správu identit a řízení přístupu pro cloud.
Cloud může organizacím nabídnout také adekvátně bezpečnou a cenově dostupnou vzdálenou lokalitu pro zálohování. „Pro mnoho firem může výpadek serveru a aplikací znamenat zastavení provozu firmy… Pomocí cloudu jsem schopen zajistit tzv. disaster recovery scénář, ve kterém ošetřím případné výpadky mého vlastního hardwaru a po nutnou dobu zajistím dodávku IT přímo z cloudu,“ vysvětluje Kačmář.
Vzniká otázka, zda dnes má ještě smysl kupovat tradiční HW se serverovým OS. „Záleží na požadavcích organizace. Pro většinu firem a typů aplikací je dnes možné se volně rozhodnout mezi vlastním serverem a pronájmem cloudové služby… A kdykoliv se přesunout tak, aby to dávalo funkční nebo ekonomickou výhodu,“ uzavírá Dalibor Kačmář.
Licencování
S novou verzí se mění licencování na procesor na licence pro každé fyzické jádro procesoru. Zjednodušeně řečeno, na každé CPU musí zákazník koupit minimálně osm licencí, na každý server pak minimálně 16 licencí. Ty jsou vždy po dvou a nepřiřazují se virtuálnímu jádru. Vždy je také nutný CAL – klientská licence pro uživatele/zařízení, které musí být v odpovídající verzi serverového OS.
