Zatímco nejrůznější vylepšení v podobě online funkcí a podobných zbytečností příliš nezabrala, zájem o 3D podporovaný masivním marketingem kin a filmových studií by to už dokázat mohl. Problém s 3D je totiž v tom, že při řešení se stmívacími brýlemi je potřeba obnovovací frekvence obrazovky aspoň 200 Hz, aby 3D bylo koukatelné.
Od zelené a červené k polarizaci
3D obraz jde v současné době generovat v zásadě třemi způsoby. Ten první je oblíbený už desítky let a setkáte se s ním zejména v IMAXu – obraz obsahuje informace pro levé i pravé oko najednou a pomocí brýlí s filtrem se z něj pro každé oko oddělí to, co je pro něj určeno. Nejdříve to fungovalo s jednoduchým kusem zeleného a červeného plastu. V IMAXu se filtrování převedlo jen na horizontálně a vertikálně polarizované světlo.
Tento systém má výhodu v tom, že nijak nemění subjektivní hladinu jasu ani potažmo kritickou frekvenci pro vnímání blikání obrazu. Proto se k tomuto systému upíná pozornost i některých výrobců televizorů využívajících polymerové displeje.
Televizní show pro jedno oko
Druhý systém, v současné době nejvíce rozšířený, využívá způsobu, kdy v jeden diskrétní okamžik je zobrazen obraz jen pro jedno oko, přičemž v následujícím zlomku sekundy je zobrazen ten pro druhé, atd. „Drobný“ problém spočívá v tom, že je potřeba zajistit, aby se levé oko nedívalo v době, kdy je zobrazen obraz pro to pravé a naopak.
Podobný systém používaly první 3D brýle pro grafické karty nVidia Riva TNT2 před koncem minulého století a využívají ho teď i výrobci televizí. Metoda však bohužel vede ke snížení subjektivní úrovně jasu přesně na 50% skutečné hodnoty, a totéž se týká i kritické frekvence blikání, která se zdvojnásobuje.
Pro kvalitní 3D, které by byl divák schopen a ochoten přežít i dvě hodiny, je tak potřeba obnovovací frekvence obrazu minimálně 200 Hz a adekvátně vysoká úroveň jasu, neboť každé oko polovinu z celkové doby sledování filmu vidí tmu.
S brýlemi nebo bez
Třetí systém, který teď vítězoslavně znovuobjevují někteří výrobci jako „první na světě“, je tzv. autostereoskopická obrazovka. Metoda využívá speciálního systému čoček, které jsou umístěny před obrazovkou a zajišťují oddělení obrazu promítaného pro levé a pravé oko. Díky tomu je možné sledovat 3D obraz bez brýlí a negativních dopadů na hladinu jasu a obnovovací frekvenci. Čím více je tento systém sofistikovaný (tj. dražší), tím lepší výsledky dává v různých pozorovacích úhlech.
V roce 2006 se podobně sofistikovanou obrazovku podařilo vyvinout a uvést na trhu Philipsu. S úhlopříčkou 42“ však takováto televize vyšla na 150 tisíc korun, což tehdy trh neakceptoval nemluvě o tom, že neexistoval dostatek 3D obsahu. Philips nakonec svoji technologii nazvanou WoWvx přenesl do profesionálního prostředí. V březnu 2009 ji přestal nabízet s tím, že příště přijde s autostereoskopickou televizí pro consumer segment, která nebude vyžadovat použití speciálního softwaru při tvorbě obrazu.
Nyní s touto technologií vítězoslavně přicházejí i další výrobci, ale zatím na směšně malých úhlopříčkách (okolo 20“) se směšně vysokými cenami. Uvidíme tedy, nakolik se autostereoskopické systémy uchytí.
Trh poptává zatmívací brýle
Současný televizní mainstream sahá po zatmívacích brýlích. Což znamená, že se budou ve velkém prodávat televizory s dražšími obrazovkami a většími maržemi. Pro starší hi-end modely s odpovídajícím typem obrazovky, obvykle z roku 2009, se pak objeví updaty firmware a doplňkové 3D set-top-boxy.
Navíc ani současné hi-end modely asi nebudou 3D nabízet v základu, protože by to zvyšovalo cenu. Půjdou tedy převážně cestou 3D set-top-boxů obsahujících de facto jen synchronizační vysílač pro 3D brýle a nějaký ten software v TV pro obsluhu 3D zdroje signálu. Spolu s 3D televizemi navíc přijdou 3D Blu-ray přehrávače, 3D media centra, 3D A/V recievery a 3D cokoliv.
3D nahradí trend Full HD
Letos a hlavně příští rok se tak „3D“ stane novým „Full HD.“ A stejně jako u Full HD, tak i zde se najde velká skupina spotřebitelů, která by si klidně koupila i shnilé banány za dvojnásobnou cenu, jen kdyby na nich byla nálepka „3D.“ 3D tedy bude novým prodejním hitem, který možná podobně jako Full HD skoro nikdo nevyužije, ale každý ho bude chtít.
A výborná zpráva je, že na rozdíl od Full HD se 3D do levných televizorů jen tak nedostane, protože je pro něj potřeba lepší a dražší obrazovka i řídicí elektronika. Nominální marže z televizorů tak minimálně v následujícím roce nepoklesnou, ba dokonce možná ještě vzrostou, protože low-end segment obsadí výrobci počítačových monitorů s DVB-T tunery.
Autor je nezávislým konzultantem a publicistou. Zajímá se především o moderní (nano)technologie a management.
