Tento poněkud kontroverzní formát měl zajisté řadu vhodných aplikací, jen nějaké najít v praxi. Jistě, práce v Excelu se s ním stala zcela excelentní, neboť nezřídka bývá tabulka poměrně široká, což v poměru stran 4:3 dělalo problémy. Doslova ideální je pak tento formát na využití dvou oken vedle sebe, tedy pokud zrovna máte 30" monitor.
Nicméně, řekněme si to na rovinu, moc běžných uživatelů pravidelně se širokými excelovskými tabulkami asi nepracuje a ten 30" monitor také moc lidí doma nemá, zejména pak ne u notebooku. Ach ano! Ještě je tu jedna velká výhoda - u Windows Vista můžete mít v pravém (či levém) rohu permanentně zobrazen panel s miniaplikacemi! To je pravda a pro tuto aplikaci je poměr stran 16:10 doslova ideální. Bohužel, ani to se očividně neujalo, neboť Windows 7 už permanentně viditelný postranní panel poslaly do věčných počítačových lovišť za OS/2 Warp, Lotus Smart Suite a dalšími dobrými nápady, kterým se nedostalo patřičné pozornosti ze stran jejich autorů a publika.
Jedinou výhodou tohoto formátu tak asi bylo, a ještě nějakou dobu bude, že „běžní" uživatelé se při odchodu z obchodu s 20" monitorem v podpaždí cítili jako boháči, neboť v poměru stran 4:3 stál podobně velký monitor (při dvojnásobné velikosti bodu a s rozlišením 1600×1200 bodů oproti 1680×1050 bodům) obvykle o řád víc.
Přichází 16:9
Co se však nestalo, 16:10 se ještě nestačilo na trhu ani pořádně ohřát a náhle se u počítačů objevil poměr stran 16:9 a začaly se dít věci! Výrobci monitorů, kteří nikoliv náhodou splynuli s výrobci televizorů, už si zkrátka řekli, že je hloupost vyrábět každou kategorii zvlášť. A tak po letech výroby LCD televizorů s VGA a DVI (HDMI) vstupy na trh začali chrlit široké spektrum počítačových monitorů s poměrem stran 16:9 a TV vstupy či rovnou DVB-T tunery.
Asi málokoho překvapí, že nejpopulárnějším se rázem stalo ono magické „Full HD" rozlišení neboli 1920×1080 bodů, případně pro menší exempláře ono pověstné „HD Ready" (aneb nesamplovat budeme úplně každou TV normu) rozlišení 1366×768 bodů. A lidé na to slyší! Co na tom, že marketingově monitory s úhlopříčkou 15,6" 18,5" a 23,6" nevypadají nejlépe. Úhlopříčku nahradíme zlatavou nálepkou s magickými písmeny „HD" a lidé se po tom mohou utlouct.
I když to tak nyní zatím nevypadá, 16:9 se brzy stane v souboji s 16:10 vítězem. Jednak už v minulosti byl poměr stran u PC a TV vždy stejný (neboli 4:3), což ovšem bylo tehdy dáno omezeními CRT obrazovek, a jednak pro 16:9 mluví i to, že je to formát používaný u Blu-Ray filmů, které si (nejen) Češi hojně stahují z internetu. Navíc integrace DVB-T tunerů, které samy o sobě stojí několik málo stokorun, je pro řadu zákazníků obrovským tahákem.
Jistě, firmy z toho díky našemu „geniálnímu" systému TV poplatků nadšené nikdy nebudou, nicméně běžní spotřebitelé dostanou za pár korun něco, o čem si donedávna mohli nechat jen zdát. Ještě větší hodnotu pak mají tyto monitory v případě, že podporují PIP a umožní tak uživateli sledovat TV v malém okénku i při práci u počítače. Ten je totiž v českých domácnostech často umístěn v dětských pokojích a ložnicích, kde se našemu televiznímu národu (přeci jen trávíme u televize v průměru několik hodin denně) často nedostává samotného televizoru.
Pokud tedy nevíte, co nakoupit letos před začátkem školního roku a Vánocemi na sklad, vězte, že levné TN monitory (když je tam nálepka „HD", tak se přeci kvalita neřeší) s DVB-T tunerem všech úhlopříček budou tím správným tahákem!
Autor je nezávislým konzultantem a publicistou. Zajímá se především o moderní (nano)technologie a management.
