Jakub Vlček, DNS: Pro IT je SAM spíše noční můra

Software Asset Management představuje příležitost, která se nachází snad v každé organizaci. Jaká jsou úskalí prodeje a nákupu softwaru, s kým důvody zavedení SAM diskutovat a jak argumentovat vysvětlují konzultant v DNS Jakub Vlček a z pozice klienta Roman Hošek, CIO v AAA Auto.

Jakub Vlček, DNS: Pro IT je SAM spíše noční můra




SAM (Software Asset Management) je přístup zahrnující správu a optimalizaci nákupu, nasazení, údržbu, využívání a odstraňování softwaru v organizacích. Ve většině českých a slovenských organizací se neřeší nebo omezí pouze na provádění jednorázových auditů.

Jakou příležitost obecně představují konzultace v oblasti SAM od DNS pro resellery/VAR?

JV: Obrovskou. SAM totiž není podřízený žádnému typu distribuce, ať jde o krabicový software, OEM, multilicence nebo cloud. SAM je o procesech v organizaci. U klientů kontrolujeme celý životní cyklus softwaru, a to nejen v rozmezí nákup – likvidace, ale i se vším, co bylo předtím. To znamená management změny, zpracování dodavatelů, testování a v případě softwaru na míru i veškeré analýzy a přípravy. Je to komplexně procesní řešení.  Na základě reportu pak organizací ví, jak je připravena pracovat se softwarem a hardwarem a jak nakládá se svým IT majetkem. Na základě toho může plánovat rozpočty a efektivní rozmístění licencí. Tohle musí výrobci vidět jako příležitost.

Co může být překážkou zavádění SAM?

JV: Boří to systém, který výrobci vytvořili, a sice velké pronájmy, v rámci nichž se SAM nevede. Zákazník si tak pronajímá velký balík softwaru a nestará se o rozmístění licencí.Na jednu stranu to chrání zákazníka, který SAM nemusí řešit, a je to současně příznivé i pro výrobce, ale na druhou stranu může docházet k nadužívání licencí a neefektivnímu vynaložení peněz.

Podle čeho by se organizace měla rozhodnout, zda licence pronajme nebo nakoupí?

JV: Každý si musí spočítat, jestli jsou rizika dražší nebo levnější, než kdyby si koupil software on-premise a evidoval ho. Není to čistě o ceně licencí, ale i o dalších zdrojích, jako jsou lidské zdroje, čas apod., a to se dnes v IT příliš nesleduje.

Jaká je dnes v českých firmách nejčastější situace?

JV: Ve firmách se dnes pokoušejí o softwarový audit, který má ve finále podobu inventury softwaru a hardwaru. Často jej ale provádí laicky prostřednictvím excelových tabulek, případně nasazením lokálních auditních nástrojů, které je výrobce sice naučí ovládat, ale neukáže, jak se zjištěnými daty pracovat.

Takže jsou to vyhozené peníze a námaha?

JV: Na základě relativně nepodložených a – ne vždy, ale často – zavádějících vstupů jdou ven zavádějící výstupy, vyvedené ovšem v krásných grafech, které jsou pro manažery jako informace uspokojivé. Vůbec však neeliminují právní i obecná rizika v organizaci.

Roman Hošek, CIO, AAA AutoŠéfové IT často sdílí odpovědnost za IT a protiprávní jednání. Z toho důvodu by měli mít co největší přehled o tom, co spravují a kde to mají rozmístěné…

RH: Ani inventura sama o sobě nestačí. I když si IT svými silami nebo za pomoci interního auditu či jiného oddělení udělá audit, tak neškolený člověk těžko pozná, jestli má v pořádku třeba nabývací doklady. To může být veliký problém, protože i sami výrobci softwaru dodávají nezřídka doklady nekompletní a neodpovídající normě. Zákazník si pak může myslet, že má všechny licence v pořádku, ale doklady hovoří o něčem úplně jiném.

Kde všude mohou vzniknout chyby v nabývacích dokladech?

JV: Nejde jen o faktury. Horší jsou smlouvy o dílo, kde vůbec nebývají licenční ujednání. Případně jsou zákazníci klamně uvedeni v dojem, že je jim software dělán na míru a mohou s ním libovolně nakládat. V 99 % případů se setkávám s tím, že si firma objedná software na zakázku, věří, že je její, ale potom zjistí, že jej používá i konkurence. Nejen, že té firmě software nepatří, ale ona svým know-how ještě přispěje k dalšímu rozvoji výrobce místo toho, aby posílila vlastní pozici na trhu.

RH: Když jsme začínali se SAM, zjistili jsme, že jsme v rámci holdingu přelicencovaní. Měli jsme 4 500 zaměstnanců, pak během krize došlo k zeštíhlení, ale licence zůstaly. Nicméně jsme  k našemu znepokojení zjistili, že z nabývacích dokladů bylo správně jen zhruba 10 %.

Jak jste poté postupovali?

RH: Napřed jsme chtěli nápravu po výrobcích, ukázali jsme jim licence, na kterých nebyla uvedena například jazyková mutace nebo verze programu, což vyžaduje zákon. Jenže komunikace s výrobcem,  s nímž už nejste v žádném vztahu, je velmi obtížná. Byl to běh na hodně dlouhou trať.









Úvodní foto: DNS

Komentáře