Mraky, ze kterých bude padat zlatý déšť

Na západ i východ od našich hranic „bouří“ už několik měsíců. Jen Česku se zatím poměrně úspěšně vyhýbá. Ale nebude donekonečna, naše (sebe)obranné valy jistě dříve nebo později povolí a vpadne i do našich zeměpisných šířek.

Mraky, ze kterých bude padat zlatý déšť



Řeč je o fenoménu „cloud computing".

Není přitom tak docela pravdou, že by Česko bylo osamoceným ostrůvkem v rozbouřeném moři „cloud computingu". Služby P2P, Google Apps nebo Web 2.0 jsou zde používané stejně jako kdekoliv jinde, ale jejich komerční hodnota je zatím nesmírně malá.

Jeden z důvodů jisté české výjimečnosti je, že se „cloud computing" špatně překládá a neméně špatně definuje. Ostatně, pokud se s tímto pojmem setkáváte poprvé, pak vězte, že jde o model vývoje a používání počítačových technologií založených na internetu. Data i aplikace jsou v takovém případě uložené kdesi v datových centrech a serverových farmách, role lokálního počítače klesá na pouhou internetovou konzoli, v jejímž prohlížeči se děje všechno důležité.

Ano, v podstatě je to outsourcing druhé generace. Už nepořizujeme dílčí služby, ale outsourcujeme celé IT. Což ale nic nemění na tom, že „cloud computing" momentálně „letí".

 

Mračna už se stahují

Pokud se na model „cloud computingu" podíváme ze strany uživatele, pak není placeno za nákup software, ale za jeho používání. De facto jde o předplatitelské služby.

Mezi nejčastější výhody „cloud computingu" patří skutečnost, že uživatel (ať firmy či organizace) nemusí znát a sledovat funkce systému. Musí mít pouze prohlížeč (tedy počítač s prohlížečem), nic víc. Systémy jsou snáze spravovatelné, dochází ke sdílení hardwarových prostředků, uživatel také není vázaný na konkrétní geografickou lokalitu nebo platformu. V neposlední řadě je zmiňována vyšší bezpečnost: datové centrum se přece jen snáze „opevňuje", než firemní sítě či stanice.

Abychom byli upřímní: „cloud computing" má i svá proti. Třeba s tou bezpečností to tak žhavé nebude, protože aby byla data použitelná, musí se vydat na cesty skrze internet k uživateli. Jejich bezpečnost lze sice i takto poměrně slušně zajistit, ale už jsou to náklady navíc (i na výpočetní kapacitu na straně uživatele). Dalšími otázkami je pak kontrola nad daty, závislost na dodavateli apod.

 

I kdyby nebyl, stopu zanechá

Ač o smyslu „cloud computingu" můžeme s větším či menším úspěchem polemizovat, faktem je, že už klepe na dveře. A že to není jen marketingový pojem.

Nedívejme se jen na obří datová centra a serverové farmy. I taková malá firmička s pobočkami (což jsou dnes fakticky i obchodní zástupci na cestách nebo zaměstnanci využívající domácí kanceláře) vlastně vytváří svůj malý „obláček": sice se neobejde bez klasických licencí a aplikací, ale jinak potřebuje zajistit bezpečné připojení, data jsou z důvodu bezpečnosti a efektivity akumulována na jednom místě apod.

Čili ať se „cloud computing" ukáže jako krátkodobým trendem nebo jako trvalým směrem, svoji stopu ve světě ICT zanechá. Poroste potřeba bezpečných a bezpečnostních aplikací, software či hardware pro zajištění bezpečného spojení přes nebezpečné prostředí internetu (jako jsou různé VPN sítě nebo UTM řešení), terminálech nové generace, ale také službách přímo spojených s cloud computingem (a krom toho službách zajištění bezpečnosti, konzultací, dohledu aj.). Nová řešení pro řízení provozu a zajištění kvality služeb budou muset poptávat i poskytovatelé připojení či cloud-computingových služeb.

Zkrátka: z tohoto mraku určitě zaprší. Vy jen potřebujete vědět, kteří z vašich zákazníků to ocení.


Autor je novinář, konzultant a publicista na volné noze. Působí především v oblasti informační bezpečnosti a špičkových (kosmických) technologií.







Komentáře