Komu patří budoucnost?

Kdo si zajistí budoucí příjmy a jak toho dosáhne? V čem spočívá úspěch výrobců zaměřených na služby pro spotřebitele a pro podniky? Může tento model dlouhodobě uspět?

Komu patří budoucnost?



Nedávno jsem byl na konferenci TOP evropských výrobních firem. Bylo to malé, neformální setkání v nádherném anglickém venkovském domě, jehož se zúčastnili výkonní ředitelé předních evropských podniků.

Jedním z hlavních témat debaty byl nedávný přesun k myšlence, že skutečné marže již nespočívají ve výrobě něčeho, ale spíše v poskytování souvisejících služeb.

Tento přístup se proslavil ve výrobních kruzích a především, mezi jinými, firmou Rolls Royce, která než aby prodávala proudový motor, raději poskytovala „výkon na hodinu“ (power-by-the-hour) -  kompletní balík, který zahrnoval servis a další služby.

Jak se debata posouvala, ukázalo se, že v technologickém světě je obdobným polobohem mezi výrobci společnost Apple.

Pak se objevil nesouhlasný názor: „Apple může být pro nyní králem, ale je jen tak skvělý, jak výborný je jeho aktuální produkt. Podívejte se na Nokii.“

Nemyslím si, že tohle tvrzení je absolutně správné, ale poslouží jako příklad k ilustraci rozdílů mezi Applem a Nokií a je fascinujícím ukazatelem toho, co se děje ve světě CIO.

Popravdě iPhone 5 nemusí být nic víc než ok a stejně bych v žádném případě nepřešel na žádný z těch elegantních Samsungů. Důvodem je má knihovna iTunes a vše, co k ní patří.

Znamenalo by to prostě příliš mnoho potíží. Vezměte pak v potaz všechna data v iCloudu a je jasné, že skutečná síla Applu není v úžasných produktech, ale ve vlastnictví vašich dat.

Apple má vynikající sezónní produkty a používá je jako nástroj k úspěchu v celoroční hře. Jak vaše data jednou získá, jsou náklady na přechod tak vysoké, že vás v podstatě vlastní.

Dalším králem na poli vlastnictví dat zákazníků je Facebook. Naše fotky, komentáře, společenské vztahy, události a akce jsou všechny na jednom místě.

Na rozdíl od Applu je zde bariérou nejen obtížný přesun obsahu, ale na druhém místě také fakt, že by se museli rozhodnout přejít i naši přátelé.

Tohle je superlepidlo! I když nejsem, při veškerém svém duševním zdraví, investiční bankéř, vím, jakou má Facebook cenu. Netuším, zda je to n miliard nebo n+1miliard. Tohle superlepidlo však stojí hodně.

Fascinujícím měřítkem Facebooku již není počet uživatelů (má jich spousty) ale počet minut, které uživatelé na webu stráví, což zdaleka překonává jiné stránky.

Takže zatímco Apple a Facebook překonávají v éře cloudu dělají vše pro získávání dat spotřebitelů, kdo hraje obdobnou hru na poli podniků?

Zde se příběh trochu liší, existují zde obavy z bezpečnosti. A také na rozdíl od Facebooku, kde jsou data většinou nově vytvářena a nahrávána, v podnicích již data existují.

Pointou je přesun do cloudu. Některé společnosti jako Autonomy, získávají data tím, že je archivují, jiné jako Salesforce začnou v oblasti jako CRM a pak odbočí; firmy jako Amazon doufají, že je získají nabídkou platformy pro provoz utilit.

Jak tito hráči získají rozsáhlý, souvislý kus podnikových dat, už u nich zůstanou. Jako jsme viděli u Salesforce, lidé musí vytvářet aplikace, aby mohli na této platforma s daty pracovat.

Když k tomu přidáme nové analytické nástroje a přesun k velkým datům, vlastnictví těchto informací v jednotných, standardních platformách může pro podniky představovat skutečnou konkurenční výhodu.

Takže v neodolatelném světě, kde někdo vlastní vaše data, existují výhody i nevýhody. Vyhrajete v řadě ohledů. Méně zmatků, více dostupných funkcí, nasazení v krátkém čase. A seznam pokračuje.

Na druhou stranu to také souvisí s tím, že jak se lidé chovají. Raději doufejte, že váš král patří mezi benevolentní typy.

Moderní fenomén vlastnictví dat nevykazuje vždy dobré první známky. Někteří poukazují na sílu Applu. Pokud se mu nelíbí vaše aplikace, máte smůlu, nebude ji distribuovat. Pokud váš přehrávač umožňuje přehrát obsah, který nekontroluje, pak může dojít k názoru, že není dost dobrý na to, aby jej certifikoval.

Mělo by se snad Adobe snažit víc? Dokonce i open source se stává méně relevantní pojistkou, pokud kód nemůže na data dosáhnout, protože jsou nyní v platformě.

Vypadá to, že někteří králové chtějí, abyste nakupovali kukuřici jen od určitých obchodníků a za jejich podmínek.

Lord Acton, historik 19. Století, poznamenal: „Všechna moc korumpuje a absolutní moc korumpuje absolutně.“

Ve kterém bodě se síla firem jako Apple a Facebook stává příliš velkou? Zdá se, že v takové fázi ještě nejsme. Do té doby, dokud bude kukuřice chutnat a král bude vlídný, je vše v pořádku, ne?


 

Autor je zakladatelem společnosti Autonomy, kde jako CEO působil patnáct let.







Komentáře