Co na těch chytrých telefonech všichni vidí

Fenoménem dneška jsou jednoznačně chytré mobilní telefony. Kdo nemá chytrý mobilní telefon, je out. Jakoby se stal chytrý telefon jakousi garancí inteligenčních vlastností jeho majitele. Nicméně je zajímavé se trochu podrobněji podívat na to, proč vlastně jsou ony chytré telefony tak „in.“

Co na těch chytrých telefonech všichni vidí



Jako chytrý se definuje ten telefon, který je vybaven vlastním operačním systémem, a je tudíž možné jej snadno dovybavit dalšími aplikacemi třetích stran. Tato poněkud vágní definice nicméně neříká nic o skutečných možnostech daného přístroje. Existence operačního systému je nicméně dobrým předpokladem k instalaci dalších aplikací. Není to však předpoklad nezbytný, neboť v minulosti se u „hloupých" telefonů hojně využívalo prostředí mobilní Javy, díky které tak vznikl například „téměř chytrý" přístroj Siemens SL42 vybavený javovým e-mailovým klientem a některými dalšími aplikacemi.

Počet platforem pro chytré telefony za poslední léta roste úměrně zájmu o tento segment. K původnímu Symbianu a Windows Mobile postupně de facto ubyl Palm, a přibylo prostředí BlackBerry (od RIM), Mac OS X (od Apple) a nově také Android (od Google). Z nových funkcí oproti „hloupým" telefonům nicméně nepřibylo téměř nic. Éra smartphonů se přitom začala psát s příchodem kdysi revolučního modelu Nokia 9000 Communicator v roce 1996, který byl po několika letech následován chytrými telefony z dílen konkurenční Motoroly a Ericssonu a později, pod brandignem nadnárodních operátorů, také dnes velice populárními telefony od společnosti HTC.

Nejpoužívanějším artiklem chytrých mobilních telefonů je patrně již od jejich začátku e-mailový klient a internetový prohlížeč. Ten je nicméně v drtivé většině případů implicitní součástí telefonu předinstalovanou přímo od výrobce. Nalezneme jej přitom i v telefonech s platformou Symbian S40, které obecně nejsou, poněkud neprávem, považovány za smartphony. Tyto funkce ovšem v minulosti nabízely i zcela „hloupé" telefony jako například Sony CMD Z5 a CMD J5 nebo již zmiňovaný Siemens SL42 či později SL45i.

Dalším, nicméně dosti imaginárním, benefitem je práce s dokumenty. Ty se dostanou do smartphonu zejména ve formě příloh, a to obvykle jen ve formátu Microsoft Office či Adobe Acrobat. Problém je ovšem v tom, že vyjma platformy od Microsoftu, jsou v telefonu obvykle přítomny jen prohlížeče. U PDF je zase práce s většími soubory často pomalejší, než je zdrávo. Většina telefonů navíc má tak malý displej, že je na nich byť i čtení dokumentů značně nekomfortní. Tato funkce sama o sobě tedy rozhodně příliš netáhne. Dokumenty ani tabulky na telefonu prostě nikdo psát nechce.

Stále populárnější se stává také GPS. Ani ta však nikdy nebyla doménou jen chytrých telefonů, neboť už na přelomu tisíciletí existoval Garmin NavTalk, který v sobě spojoval mobilní telefon a GPS. V současné době je však GPS téměř výhradně doménou smartphonů, a to z toho důvodu, že výrobce telefonu (tedy nyní snad vyjma Nokie) nemá k dispozici příslušný software ani mapové podklady, aby pro něj bylo rentabilní připravit navigační aplikaci pro proprietární prostředí levnějšího telefonu. Právě popularita GPS v telefonu je momentálně nicméně poměrně velká (zejména u těch, kteří to doposud nevyzkoušeli v praxi), a tak GPS je tahounem smartphonů.

Nicméně i přes výčet těch nejcharakterističtějších funkcí jsme se stále nedobraly k tomu nejvýznamnějšímu motivátoru k pořízení chytrého telefonu. Tím jsou totiž v drtivé většině případů paradoxně naprosto jiné vlastnosti. Jaké? Tak třeba multimediální funkce jako je fotoaparát, videokamera a multimediální přehrávač, které jsou naprosto charakteristickým motivátorem u majitelů přístrojů Nokia Nseries. Nebo unikátní uživatelské rozhraní, pocit luxusu a snaha odlišovat se, na čemž postavil úspěch Apple iPhone. Nebo zaměření na bezpečnost, firemní aplikace na čemž staví zejména Windows Mobile, BlackBerry a trochu také Nokia Eseries. Na „open source" image, kterou se snažily povzbudit některé Linuxové přístroje od Motoroly a kterou nyní přebírá platforma Google Android. Na západ od našich hranic, hlavně v USA a UK, je pak významným motivátorem také image „dospělého," kterou svým majitelům dává BlackBerry. Důvodů, proč kupovat smartphony je tak překvapivě hodně, a většina z nich nijak nesouvisí s oněmi přidanými funkcemi, o které jsou tyto přístroje „chytřejší." A pro úplnost je vhodné zde ukázat ještě jeden důvod ke koupi společný pro všechny přístroje všech platforem - design a použité materiály. Ty totiž obvykle s cenou rostou a tak je přirozené, že v průměru dražší smartphony zde hrají momentálně první housle.

Pokud tedy chcete úspěšně prodávat smartphony, soustřeďte se raději na jednotlivé cílové skupiny popsané výše než na samotnou ideu telefonu, do kterého si můžete dohrávat další aplikace. Ten totiž ve skutečnosti chce jen málokdo.


Autor je nezávislým konzultantem a publicistou. Zajímá se především o moderní (nano)technologie a management.







Komentáře