Bezdrátový přístup II. – konzervativně, nebo moderně?

Ve druhém dílu svého článku o bezdrátových technologiích se Martin Buroň ze společnosti VUMS DataCom zamýšlí nad převládajícím konzervativním přístupem a honbou za co nejširším pásmem a výkonem. Na trhu jsou přitom již běžně dostupné nástroje, které by s trochou chytrého přístupu umožnily podstatně efektivnější správu.

Bezdrátový přístup II. – konzervativně, nebo moderně?



První díl Bezdrátový přístup I. - trampoty s kmitočtynajdete zde.

Když jsem před 15 lety poprvé přičichnul k technologiím pro datové přenosy (předtím to byly ty analogové), řešil se rádiový přístup k internetu emulací přes E1 okruhy či BreezeNetem s frequency hoppingem a s propustností 1 až 3 Mb/s. Rádio bylo jen přenosovým prostředkem, prostředím, nad nímž fungovaly vyšší přenosové protokoly. Řídila se jen fyzická vrstva a nic víc. Často mám však dojem, že takovéto vnímání rádiových technologií v nás však přetrvává dodnes.

Masivnější rozvoj zaznamenaly mikrovlnné technologie po nástupu ethernetových spojů. Tyto spoje byly čisté L1, transparentní pro Ethernet, přičemž všechny další síťové funkce se realizovaly externími zařízeními, typicky přepínači a směrovači. A dělá se to tak dodnes. Přitom rádio bývá velmi často nejslabším článkem celého přenosového řetězce, a je to přirozené, neboť rádiové prostředí je velmi nestabilní a měnící se přenosové podmínky výrazně ovlivňují propustnost každého spoje. Adaptivní modulace s bezztrátovým přepínáním jsou už dnes standardem, ale jaký vliv má změna propustnosti na běžící aplikace už řeší málokdo.

Výrobci mikrovln už dávno přišli na to, že určité funkce se dají řídit jen tehdy, máte-li přístup ke všem vstupním informacím, i těm rádiovým. A to externí zařízení nikdy nezvládne. Konzervativní přístup k mikrovlnám nás nutí navyšovat kapacitu nejpozději tehdy, když spičkový provoz dosáhne 80 % maximální propustnosti spoje, přitom průměrné vytížení takového spoje se pohybuje pod 30 %. Proč platíme 70 % spoje zbytečně? Protože to tak dělají všichni? Protože konfigurovat vaše přepínače umí i ten poslední technik? Protože nasazovat nové funkce chce odvahu a chuť zkusit něco udělat jinak? Protože nešetrný zásah do konfigurace nám může způsobit v síti problémy? Ruku na srdce, kolik z nás vyznává strategii nezasahovat do něčeho, co (ať už tak či onak) funguje?

Výrobci hardwaru se snaží aplikovat do svých rádií funkce a protokoly, které do jisté míry dokáží eliminovat nevýhody rádiového přenosu specificky vzhledem k provozu, který přenášejí. K tomu je nutné analyzovat obojí – rádiové parametry stejně jako procházející data. A daří se jim to. Bohužel jen málokterý tuzemský uživatel to dokáže ocenit. U nás bohužel zatím stále přetrvává hon za větší šířkou pásma, vyššími modulacemi, vyššími výkony. Přitom jsme národ kutilů a všeumělů. Nechtělo by to tak trochu víc „smart approach“...?








Úvodní foto: VUMS Datacom

Komentáře